Podzim

Cestování a naděje

Nepamatuji si jinak, jen jdu zlomem, dva listy papíru slepené vědomím. Jeden list je mi popisován, na druhý sám chci psát. Z jedné stany jistota a štěstí nesvobody, té druhé vévodí ticho a prázdnota možnosti.

Đêm nay Saigon có Mưa !

Đêm ..
12:33 sáng ! 



Saigon lại mưa..
Nói về Saigon

Cestování a fantastika

Co se říká, umí být pravda.
Všechno je jedním. Jako tón - jen v tichu - všechen život vibruje. A všechny cesty života stejné jsou. Všecky formy se točí od tvůrce k tvořenému a zas vstupují do ticha a tmy, které jediné jim dokážou vrátit život.
Potud je Boží lekce jasná.

Cestování a svoboda

Sedím v picérii na Arbesáku.

Ta muzika je nesnesitelná.
Tak jdi někam jinam.
Ta televize je hrozná.
Tak jí vypni.
Ta kniha je o ničem.
Tak ji nečti.
To metro je drahý.
Tak jim nejezdi.
Ta práce je zbytečná.
Tak ji nedělej.

Cestování a adrenalin

V příspěvku o důvodech proč cestovat jsem se vyrovnával s tím, že já i plno dalších lidí cestuje stejnou měrou za poznáváním (lidí, míst, sebe) i opouštěním.

Travelling? Why?

Have you ever been asked these questions: "Why do you travel?" or more specifically "Why did you come to Vietnam?/What do you do in Vietnam?". The first question is a bit vague, but I believe I am going to provide refreshing answer. The second question (and its variations), on the other hand, is tied with different topic. It is the topic of "being white" (or in short - being from West - whatever that means) and I am going to cover that one in different post. Yes, with great pleasure.

Nha Trang - Nhạt Nắng trong bình yên

Nha Trang ! 

Chào NhaTrang- người bạn lâu năm, tôi đã trở lại..

Sau hơn một năm xa cách, Nha Trang chào đón tôi bởi làn nắng ấm áp sau một cơn mưa dài lạnh lẽo trên cả đoạn đường từ Saigon đến CamRanh....

Praha a odloučení

Kim přijela do Prahy a Václavské náměstí vypadalo šestkrát menší a já ji vzal do kavárny se stoličkami na chodníku a přišla k nám zajímavá pracovitá servírka a my si objednali kávu a já pak šel spolu se servírkou hledat lepší místo kde bych mohl s Kim sedět a našli jsme starou kamennou věžičku s plochou střechou

Amsterdam

Po odpoledni a noci v letadle se motám letištěm a nic mi není srozumentilný. Na každým kroku číhá něco, co se mi nezdá. Lidi tu jsou a přitom někam zmizeli, nemluvěj spolu a všude sou stroje, který je nahrazujou. Stroj na palubní vstupenky, stroj na lístky na vlak ... Všechno je hezký, promyšlený, ale přece něčím nesmyslný. Byl jsem z toho nešťastnej, unavenej a smutnej. "Good luck in Amsterdam!" mi řekla paní a já jí poděkoval.

... vì sao người ta cần phải làm việc?

Cuốn sách giáo trình tiếng Việt trong mục thực hành viết đỏi hỏi độc giả phải tìm hiểu về câu hỏi "... vì sao người ta cần phải làm việc?"

Vậy các bạn hãy nghe xem tôi nói gì.

Phnom Penh - Thành Phố yêu dấu của tôi!

Phnom Penh - Thủ đô của Campuchia ( theo cách gọi của người Việt Nam ) cách Sài Gòn ( thân thương :) )  gần 270km nhưng có vẻ cuộc sống ở nơi đây rất khác so với những gì mà những người Việt chưa bao giờ bước chân khỏi đất nước của họ nghĩ ( casino,nghèo khó, dơ bẩn, muỗi,..)

O práci pro televizi

Byl jsem dlouho slepej k obsahu těch slov, dlouho jsem se potýkal s jazykovou nedostatečností. Stále dokola motiv těžkýho života, roků zkušeností, tradice.

Xenofobie

Kdyby mi někdo před třemi lety, říkal věci, který jsem si později sám ošahal, musel bych se mu vysmát, že je rasista, xenofob a vůbec sráč. V době, kdy jsem připravoval první cestu do Vietnamu by mi to tak jednoznačně přišlo. Připadal jsem si otevřenej všemu, žil a myslel jsem tak, že lidi toho mají víc společnýho, že je víc věcí, který nás spojujou než těch, který mezi nás vrážej klín ...

Nový rok

Na Nový rok jsme chvíli pobyli doma u Kim a pak tajně (každý sám za sebe a autobusem) přejeli hraniční přechod Vn-Kmb (Ha Tien) na motorce o den dřív než to "ó strejdo Ho milujeme tě tolik, že nám visíš nad pohovkou" větev rodiny, která ten hraniční přechod provozuje, očekávala. Uff, bylo to stejně zamotaný jako předchozí věta.

Proč píšu česky?

Listuji papírovým zápisníkem a  koukám, jak je to porád víc a víc osobní a jak ty věci nechci zvěřejňovat. Jak je to hutný a mě se o tom nechce znova psát. Nechce se mi to po sobě číst.

Koláčový graf, tajemství kultur

Proč je dialog/soužití kultur akorát sen lidí z kanceláře ve třetím patře někde na anonymním institutu? Jednoduchý, hned to vysvětlím. Představte si koláčovej graf (asi takovej, jakej by prezentoval Železný před pár lety v neděli odpoledne na Nově) a představte si ho rudej, ať to máme hezky tématický. Dobrý? Tak a teď z toho rudýho kruhu vydělíme jednu dvacetinu, takovej srpeček. Vybarvěme ho třeba žlutě.

Svatá Trojice

Nejdřív zpátky, rok 2010 jak mu rozumí Vietnamsko-Anglický slovník:
hiện giờ - at the present time * Hiện giờ lực lượng xã hội chủ nghĩa đã trở thành một lực lượng có tính chất quyết định đói với việc phát triển của loài người - At the present time socialism has become a force decisive for the development of mankind.
Příklad krásnej, jako student Vnštiny se tetelím blahem.

In fun we trust

Vlastníš bar na "Václaváku", oslava narozenin pak musí skončít "zničením" buržoazního klubu.
Domečky, každej z nich osobitej, snad kýčovitě osobitej, ale žije se v nich. Domečky se rozestoupí před náměstíčkem, přístávací plochou taxíků a motorek; před klubem potřebuješ trochu místa.
Krémové barvy, minimalistický vchod zalitý mlhou. Uvnitř je plno - personál : klienti - 2 : 5. Perfektní technické vybavení, scénář párty, klasa. In fun we trust.

Sen o Saigonu

Týden jsem měl horečky, bylo mi hodně zle ... dneska jsme měli jet do nemocnice (druhá polovina října). A včera večer se Kim vybourala na motorce.

Dopoledne s internetem

Poslední etapy jsem se tady rozhodnul vynechat a konečně začít psát o jiných věcech (než jak sedíme na motorce a bolí nás zadek).
Jsme stále v minulosti, na začátku října, měsíc po návratu do Saigonu.

Celé dopoledne se prohrabuju internetem a čtu si o demokracii ve Vietnamu. Posledního července se mamka jedné holky upálila před okresním stranickým sídlem (nebo tak někde, nedůležitý). Dcera totiž rýpala do poměrů v zemi, tak ji sebrala policie ...

Politické procesy (prý) trvají jen hodiny (třeba 2) a nikdo, kdo byl obviněn, nebyl následně obvinění zproštěn. Všichni pokračují ze soudní síně do vězení (ke zdi?). Ah ano, všichni ti, kteří se až k soudu dostanou.

Trochu jako se školou: Můžeš na vejšku, když nefandíš strejdovi Ho? Na co že se to ptáš? Škola přece je strejda Ho (haha, asi by se sám dost divil, jak to může vypadat). Pokud nejsi úplně hloupej, tak svůj nesouhlas nebudeš projevovat moc nahlas - jinak tě seberou a uvězni/zastřelí.
Studium na vysoké automaticky předpokládá souhlas se zřízením - a to i přestože je nutné platit školné (plný rozsah! od mateřské až na konec) a zůčastnit se přijímaček (těžkých). Absurd, absurd!
Vysoká předpokládá politickou/sociální/(lidskou? nééé!) invaliditu studentů. Implicitně, automaticky. Kdyby to tak nebylo, jak by mohly školy mít tak těžké přijímačky a ještě žádat po studentech školné! Za co? Proč? A kdyby studenti věděli, jak to je, přece by tam nemohli chodit (jo, ten se poved)! Ale jak to teda je? Přednáškové cykly na téma strejda Marx a Lenin ... aha, a kritická teorie je kde, chlapci z Frankfurtu? S tím už se nepokračuje, aha a proč? Oh, wait a minute ...

A ještě kousek: Areál v Thủ Đức sám sebe karikuje. Rozlohou je větší než letiště. Na mapě pak vypadá stejně jako okolní průmyslové zóny. A působí tak i zevnitř. Studium, z mýho pohledu, to je akorát výrobní proces, záměr, ekonomická iniciativa. Všichni studenti (do jednoho!), se kterými jsem se o tom bavil si od studia (diplomu) slibují: práci, peníze, blahobyt. A je to dobře nebo špatně? Ha! A co na tom sejde? Když jsem vzhůru, tak neni dobře špatně. A kdo vidí? Na mě de spaní ...

Nha Trang

To je 500 km z Hoi An po AH1. Večer před odjezdem dojídám po Kim nudle. Nechutnaj jí. Jo, jsou hnusný, ale mám hlad. Tak to tam natlačím. Eh, kdybych věděl ...