Jsem na poslední stránce, básnička. Čím dál tím častější forma projevu. Několik řádků, který jsou pro mě zároveň textem, zvukem, obrázkem, vůní. Je v nich všecko. Kotvy, mementa o pár slovech. Mám tu ještě nějakých osmdesát dní a pak letím zpátky do Čech. Řeknu si: "Máš ještě tři měsíce." Jak je to jiné než "Máš osmdesát dní". Osmdesát dní, to je jako zítra. A minulé léto je zas jako včera. Sakra. Tak aspoň ta básnička zůstane pořád stejná (not).
Maličkost za odměnu a oběd, protože je pondělí.
Žena se o mě stará.
Uklidím v kuchyni a vytřu pokoj. Klidně si lehni.
Drobné služby se sčítají.
Chodím na nákup a dojíždím do školy.
Jsem tak unavená.
Láska bydlí v Saigonu.
Něco za něco, jak já tě miluju.