Jsem bohatej

Jsem bohatej.
Mám hlas!
A můžu zpívat!
Noty na buben
maluju
černá bílá
můžu na rukou stát
kolem se dívat

Rosa

Stébla trávy a ty žlutý kytky se narovnají,
moje stopy v sadu,
až si lehnu na záda, teprve poznám, kolik je rosy.
léto 2013

Kdybych se nenarodil

Kdybych se nenarodil,
co všechno by se mohlo stát
byl bych nic, co neví snad.

Ticho a prázdno
je nikde mezi hvězdami a tam u potoka
já seděl bych rád

Kapka

Buď tichý, udělej místo, ustup zpět, oceán kapku pohltí, ta sama mizí a přitom její je svět.
léto 2015

Hledá

Když hledám smysl, měl by ho najít a ne od někoho/něčeho dostat. Je to tak?

Vltavská

Tramvajová zastávka Vltavská, má zářivky pod střechou. Jsou opředené pavučinami. A večer, když svítí se, stovky okřídlených tvorů končí zamotány v nich.

Oscilující

Cejtím se fakt divně
břicho mě bolí strachy
čelist tuhne vzpomínkou
na všechny minulý krachy

Delegace

Nejsem schopen práce, jenom tady sedím a cítím se prázdně, beze smyslu, budoucnosti a zároveň plný strachu ze všeho.

Retrospektiva II

V minulé (Vánoční) várce příspěvků byly texty, které už jsem dříve přepsal do počítače. Teď se dostávám k dalším. Nacházel jsem je různě po sešitech, zápisnících, diářích a na volných listech papíru. To všechno různě zastrkané a schované. Z části jsem to uklidil přede mnou ... a z části před tímhle blogem, kam jsem ale hned věděl, že ty věci patří. Jen jsem je nedokázal publikovat. Nejčastěji mi bránil strach, stud a pocit, že to není dost dobré.
Dneska, jak doufám, se mezi mnou a těmi texty vytvořil odstup a jejich nedokonalost není nedokonalost moje. Tuhle představu se mi podařilo opustit.  Těch pár řádků dokresluje další část "mého cestování".

Páje

Podzim byl krátký
zima zatím žádná
nový rok zdá se vratký
jaká budou jarní rána?
leden 2016

Síla

Obvykle si přejeme všechno nejlepší (při různých příležitostech).
V pátek minulý týden jsem se stavil u babičky a věda, že budu na Nový rok mimo telefon, rovnou jsme si popřáli. Říkám, babi, moment, chci ti skutečně popřát. Takže jsem - po chvíli hledání - krom typického všechno nejlepší ještě doplnil "a sílu na to ostatní". Babička měla radost, já taky, přání se povedlo.

Přišel Nový rok a mě došlo, že ta síla (možná nevhodný, jistě nedefinovaný, efemérní termín, vím o tom) je důležitější než to přání nejlepších věcí a událostí.

Na okolnostech až tolik nesejde - pořád se mění a jsou duté. Takže je svým způsobem jedno, zda je bereme jako pozitivní nebo negativní. Jistě, přání dobrých věcí je hodnotné - určitě hodnotnější než přání špatných věcí. Dokáže ale takové přání zamezit tomu, že se špatné/dobré věci budou dít? Že nastanou určité okolnosti?
Bylo by to jako kdyby na moři byly na přání z vln jen hřebeny a žádná úžlabí.
Kéž na tvém moři jsou jen hřebeny vln!
Moment! Co to říkáš?

Ještě jednou:
Sílu mě, vám i všem - abychom věděli, že dokud jsou vlny, jsou i úžlabí a hřebeny.