Blues II

Všechno co mě napadá a i to co cítím

je Medůzou

Nemůžu rozmyslet co dál

je ve všech myšlenkách

nemůžu se opřít o pocity

je i v nich

Jenom tak klesám 

a není nic co by pro mě šlo udělat

jako kámen pak na dně řeky spočívám
kolem voda proudí jednou čistá a jindy zakalená

Blues

Vzpomíná na světlo dne

místnost je bez oken

on těžkej vzduch dýchá

snad ani tady nestane se otrokem

zdí projde a jeho bude Svět

kde se neumírá

Slunce vysoko na obloze

on v cele bez oken vzpomíná

bylo to tak a nikdy jinak

dlouze do tmy zírá