čtvrtek 23. února 2017

Útočiště

Nespočineš do chvíle kdy všechen pohyb zastaví se a celý svět (popela) roznese vítr
snad už sněží z mých křídel a v tom šumu osamění na pozadí přejedeného večera bez hnutí hledí zamrzlá řeka na hlupáky kdo pro ledová srdce horké ruce natahují

Nespočineš do chvíle kdy všechny obrazy zmizí a ze světa zůstane jen vzpomínka na dotyk barev blednoucí po zhasnutí
bílá krev úzkostí v peřinách na střechách domů napadne přes noc čekání na léto

A ty nespočineš dokud bude čas nesen dozvukem pohnutí citu až na samotný okraj
nikam k hranici ticha a tam konečně
odlomí se zprudka s něhou jarního mrazu budoucnost v poupatech zakletá
21.2.2017