Za klíčové považuji pěstování míru.
Nejde o to, kdo má pravdu.
Kdekdo dokáže formulovat zajímavé hypotézy, které mají význam (i pan prezident to umí),
ale je potřeba chápat jednu věc:
Kdo dnes má "pravdu", zítra má moc.
A měl by proto alespoň být člověkem, za kterého se nemusíme stydět.
Dneska je všude plno odborníků a odbornic, ale to není to, co potřebujeme. Důležitá je i prezentace výsledků, způsob projevu - autentičnost a integrita. To co v očích mnoha dělá (například) z lidí z ministerstva vnitra psy není to, co říkají, jaká fakta uvádějí, ale zabarvení jejich projevu - časté zjevné antipatie k migrujícím a z nich vyplývající zkreslení. Opačné (ale přitom stejné) je často i prokletí (třeba) sluníčkářů/sluníčkářek.
Říká-li někdo, že jsme svědky invaze, může to být pravda. Ten samý člověk, by ale měl vybízet k rozlišování a chápání věcí a situací tak, jak se zrovna dějí.
Nepotřebujeme vyprávění o tom, jak se popravuje v Saudské Arábii a ani o tom, jak v německých městech vznikají no-go zóny.
Laskavost, soucit, dobrá vůle zase budou receptem stejně jako jiná "dobrá morálka". Není to složité.
Třeba sem někdo opravdu jede zabíjet a nenávidí nás z celého srdce. A teď pozor - co kdyby tu našel domov? Co kdyby nenáviděná Evropa byla tím místem, kde se tohle z nás zrodí?
To je naše starost - den ode dne, minutu za minutou, chvíle za chvílí. Nikdo to za nás neudělá. Je to prostor pro naši snahu, pro život. A zde apeluji na každého, ať o tohle se primárně stará.
Každý den jsou v práci stovky, tisíce lidí, kteří se zabývají migrační krizí, válkou v Sýrii, na Ukrajině, v Africe, všude. A nám (protože většina z nás s tím přímo nemá a nechce mít nic společného) nezbývá než jim věřit, že svoji práci dělají pořádně. A tuhle důvěru nejsnáze povzbuzují osobní příklady ... a to nás zase vrací k naší každodennosti...
Vytvořme si vlastní názor na situaci. Jasně, to je potřeba. Ale bacha na fakta - poctivou prací se dá zjistit, že těch skutečných fakt je málo, jsou-li vůbec nějaká.
Nejde o to, kdo má pravdu.
Kdekdo dokáže formulovat zajímavé hypotézy, které mají význam (i pan prezident to umí),
ale je potřeba chápat jednu věc:
Kdo dnes má "pravdu", zítra má moc.
A měl by proto alespoň být člověkem, za kterého se nemusíme stydět.
Dneska je všude plno odborníků a odbornic, ale to není to, co potřebujeme. Důležitá je i prezentace výsledků, způsob projevu - autentičnost a integrita. To co v očích mnoha dělá (například) z lidí z ministerstva vnitra psy není to, co říkají, jaká fakta uvádějí, ale zabarvení jejich projevu - časté zjevné antipatie k migrujícím a z nich vyplývající zkreslení. Opačné (ale přitom stejné) je často i prokletí (třeba) sluníčkářů/sluníčkářek.
Říká-li někdo, že jsme svědky invaze, může to být pravda. Ten samý člověk, by ale měl vybízet k rozlišování a chápání věcí a situací tak, jak se zrovna dějí.
Nepotřebujeme vyprávění o tom, jak se popravuje v Saudské Arábii a ani o tom, jak v německých městech vznikají no-go zóny.
Laskavost, soucit, dobrá vůle zase budou receptem stejně jako jiná "dobrá morálka". Není to složité.
Třeba sem někdo opravdu jede zabíjet a nenávidí nás z celého srdce. A teď pozor - co kdyby tu našel domov? Co kdyby nenáviděná Evropa byla tím místem, kde se tohle z nás zrodí?
To je naše starost - den ode dne, minutu za minutou, chvíle za chvílí. Nikdo to za nás neudělá. Je to prostor pro naši snahu, pro život. A zde apeluji na každého, ať o tohle se primárně stará.
Každý den jsou v práci stovky, tisíce lidí, kteří se zabývají migrační krizí, válkou v Sýrii, na Ukrajině, v Africe, všude. A nám (protože většina z nás s tím přímo nemá a nechce mít nic společného) nezbývá než jim věřit, že svoji práci dělají pořádně. A tuhle důvěru nejsnáze povzbuzují osobní příklady ... a to nás zase vrací k naší každodennosti...
Vytvořme si vlastní názor na situaci. Jasně, to je potřeba. Ale bacha na fakta - poctivou prací se dá zjistit, že těch skutečných fakt je málo, jsou-li vůbec nějaká.