Hội An, Huế

Stečeme z kopců do údolí a stejně jak ta řeka volně nad ránem plyneme městem. Všude je tma, žádní lidé. Centrum turismu. Duchové z hor jsou tu s náma, na dovolený asi.

Attapeu, konec

Polostín před pokojem na konci chodby, zámek cvakne a cizí chlap na mě skočí. Dveře pohladí zeď, chlap se rozplyne do svýho pachu a než rozsvítím, je mi jasný, že něco bude jinak. Co asi?
Tam, kde byl laptop je prázdno (že toho chybí víc zjistíme až později). Klid, uvolnění ... kluci na chodbě, prostitutky, majitel s rozbitým nosem (brýlema?). Jasně. Pozdě. Obejmout.
Kim jde za policajtama. Nikdo tam není, chlastaj. 5 metrů vedle, celá banda. Převrátit stůl, prohodit židli oknem a kámen vývěsním štítem, bez odezvy ... tak domů. Spát.
Dva lidi ve mě. Kouká a koná. Děkuju tomu, co vnímal. Žijeme, oni taky žijou. Děkuju za to, že jsme nerozjeli nějakou kovbojku. Kluci v hotelu! Chceš se prát? Je mi to jedno, všecko je mi jedno, všecko. Pro kus hliníku zabíjet, nechat se zabít, tak se nezlob, no tak ... ale když při řízení v noci na vrchovině, už zpátky ve Vn, při řízení mi k tomu pořád utíká hlava. Jedem nocí, mluvíme o tom, dva lidi ve mě, jeden koná, druhej vnímá, tak děkuju.

Stromy se pnou k nebi, čas od času jeden vedle cesty, mezi cestou a řekou, řekou bez vody, Ho Chi Minhova stezka, duchové a my. Jsme tu a mám husí kůži, že můžu zavřít oči a řídit poslepu, tak moc, daleko jsem naježenej.
Mlha, tma, zima, ticho, prázdný koryto, rozeklaný stromy, gejzíry podél cesty, díry v silnici ... 100 kilometrů z Attapeu na hranice - horama nahoru a dolu. Tam kdyby se to kolo rozhodlo stávkovat, to by teda byl gól. Vydrželo celých 200 a když tu motorku pak večer tři hodiny tlačím, je mi dobře, intenzivní štěstí. Jsme už doma ve Vn, tady to všechno bude ok. 15 opilejch kluků kolem a v servisu, tichá víska, shluk chatrčí, strach. Ale jo, zas jedem dál nocí podél té řeky do Da Nangu. A já zavírám voči, tiše kloužem z kopce, zas bez benzínu.

Attapeu, pokračování

Majitel má na nose brýle slepené náplastí, na první pohled není zřejmé, zda ta náplast drží pohromadě brýle nebo nos. "Ten jeho obličej provokuje!" napadá mě.

Attapeu

Konečně pneumatika vydrží nafouklá déle než hodinu (dvě noci, dokonce!) ... sedneme na to; 30 kilometrů a zvuk jako když otevřeš šampus. Dál "stopem" i s motorkou na korbě náklaďáku, prší.

Pakse

Hraniční přechod severní Kmb - jižní  Laos, hranice kudy provezeš cokoliv (když se to bude tvářit chytře/nebude to vidět). Snad tam ten přechod mají jen proto, aby mohli vybírat za víza, clo ... Jinak fakt nevím. Jediná zděná budova je brána, zbytek jsou maringotky (polepené plakáty - přehledy drog, postupů jejich likvidace, výroby). Závora, kterou si sám nadzvedneš ...

Stung Treng

Google říkal, že je to ze Siem Reap do Stung Treng, tj. posledního města před hranicí s Laosem, 500 km. Ujedeme 350 a cedule oznámí, že už chybí jen 400 dalších, začínám trochu pochybovat o zázracích moderní technologie.

Siem Reap, Angkor Wat

Siem Reap, to je městečko ve středu Kambodži. Jediná věc, která mu umožnila se vyhoupnout na slušnou úroveň je těch pár kamenů na sever od něj. Jo, Angkor Wat, pýcha země, prý nejnavštěvovanější památka světa.

Cesta časem

Prvního září jsem si v Hoi An (už zpátky ve Vietnamu) sednul s blokem a začal psát. Teď, když se mi konečně povedlo na půjčeném počítači zprovoznit českou klávesnici, teď to teda můžu začít přepisovat, doplňovat a nějak dál rozvádět.

Co tady bude několik příspěvků ke čtení jsou tedy přepisy mojich poznámek (Tímto děkuju Hanče za luxusní poznámkovej blok! Posledně jsem na něj skoro nešáhnul, teď jsme si hodně blízký.).

Phnom Penh

Vyrážet v jednu odpoledne je v pohodě. Za předpokladu, že jedeš autem na chatu někde 60km za Prahou. Vyrazit v jednu, když je potřeba vyjet ven ze Saigonu, dojet na hranice s Kambodžou a pak se dopotácet dalších pomalu 200km do Phnom Penh ... to chce jiný přístup.
No nic ... tak nebudem jíst, tím bysme jenom ztráceli čas (Kim).

Zpátky

"Takže ty se tam fakt vracíš, jo? Fakt to uděláš?" Sedím na patníku před odletovou halou na Ruzyni a tohle mi zní hlavou. Jakoby se mi ten druhej ve mě smál, dělal si ze mě sprostou legraci. "Fakt jo? Ha?! No tak! Nečum!"

Daleko

V posledních týdnech jsme s Kim objížděli města na pobřeží – od Vung Tau k Nha Trangu.

Na jihu

Se „spolužákem“ (uvozovky, protože by mohl být můj táta) jsme se jednou, místo zevlování na zápraží domu kamarádek v Ha Tien (vzpomínám na Camuse a Dům tváří ke Světu), rozhodli něco málo udělat a vypravili se (kolikrát tam už byl?) na zajímavá místa podél hranice s Kmb.

Romatnická komedie s hořkou pachutí - pár slov o prostituci

Vietnam není prominentní destinací pro sexuální turisty, ale prostitutek je tady hodně. Nabízí se otázka – proč?

Pojďme si společně udělat malý výlet. Třeba by vás by to mohlo zajímat.

Tet

V pátek (víc jak týden před Tetem) z kolejí zmizla naprostá většina lidí (zůstalo nás tam akorát ~10 studentů a sekuriťáků ... z 6ti-7mi tisíc). Nevím proč, ale ten první den – sobota – byl hroznej. Všecko najednou bylo jinak, nic nefungovalo – autobusy pořádně nejezdily, nebylo kde jíst, s kým povídat, co dělat. Z města se stal pustej ostrov. Vážná krize.

Phan Rang, Dalat a dobrovolnictví

Výhoda tohohle kousku Asie je v tom, že můžete slavit Nový rok dvakrát. Oni teda ten solární moc vážně neberou, ale to nevadí – protože my to máme zaběhlé, odbudem si to svý a pak se k nim přidáme - až se i měsíc překlopí.