A za pár hodin jsem venku, přestanu suplovat manžela neznámé Vietnamce, vrátím jí dítě, obejmu Nicolku (jak jsem si mohl myslet, že by nebyla v práci?), zase přepážka "crew and diplomatic", tvářím se jako prezident, ona ale řekne: "Jo, to je můj kámoš." a tak se zas tvářit přestanu ... vítej ve Vjetnamu, pyčo!
Kim je venku před letištěm. "Ahoj, tohle je Nicol." ... aha, vy se už znáte. Whatever ... že mě to ještě překvapuje!
Budu to brát, jak mi to přijde pod ruku. Máme před sebou několik Týdnů. V neděli sednem na motorku a jedem do Kambodži. V Phnom Penh se sejdem s kamarády a pak přesun dál do vnitrozemí - k Angkoru. Pokračovat budeme do Laosu a nakonec se vrátíme zpátky do země někde na úrovni Da Nangu ("Jsi zešílel? Na to nemáme čas!").
Ale asi bych neměl předbíhat. Nemáme doklady k motorce, a ani jeden z nás nemá řidičák.
(8. - 12. 8. 2012)
----------
Kim si zato už touhle dobou nesla tyfus ...