sobota 14. dubna 2012

Daleko


V posledních týdnech jsme s Kim objížděli města na pobřeží – od Vung Tau k Nha Trangu.


Vung Tau – podivný místo kousek od Saigonu, dostanete se tam lodí, autobusem nebo jak chcete – třeba já bych rád roztáhnul křídla a letěl :) (loď i bus ~2h, bus mnohem levnější).
Fouká tam vítr, na kopci stojí socha Ježíše a kousek od pobřeží kotví ropný plošiny (v posledním světle je to dost emotivní; fotky nemám, radši jsem na to zíral). Jestli se vám naskytne příležitost, jeďte na motorce podél pobřeží - na sever, užijte klidu … (Teď, když jsem se vrátil domů, tak mi "užijte klidu", na až příliš tichým a prázdným sídlišti, zní absurdně. Měl jsem nejspíš na mysli trochu jiný klid).

Phan Rang – jel jsem tam (zase) za kamarádem, ale z mnoha důvodů to nevyšlo tak, jak jsem si to představoval. Je tam hezká, dlouhá pláž ve tvaru půlměsíce a bohužel trochu špinavější moře (jak kdy … ono je tady to moře dost špinavý všude – odpadky a tak). Na severním konci pláže začíná zátoka, podél které stojí domy rybářů, kotví tam plno bárek a vůbec to má dobrou atmosféru. Kolem kopečky a velké žulové balvany, vítr. Čamské věže, pár pagod a etnické menšiny v okolních vesnicích.
Hezké centrum s živou tržnicí; na rozdíl od Vung Tau a Nha Trangu, tohle město ještě pořád není moc turistický (to nebude trvat dlouho – investuje se tu hodně), takže je tu taky relativně levno.
Pár desítek kilometrů podél pobřeží (na sever) leží Vinh Hy. Pojedete pořád rovně a nemůžete to minout (končí tam cesta). Maličké rybářské městečko na území národního parku, přátelští lidé a klid, že se vám bude chtít zarůst do země, roztáhnout větve k nebi a jenom tak být (ehm ... taky se může stát, že umřete nudou :))
Sem bych se rád vrátil.

Nha Trang – Asi nejslavnější "plážový" město na pobřeží. Umělý a drahý – ale nenechte se zmást – je to tam hezký. Určitě stojí za návštěvu – ani ne tak kvůli plážím (nojó, já vím – kvůli tomu se jezdí k moři, ale …), jako kvůli krajině: výhledu na moře, kopečky ve vnitrozemí a zas na moře posetý ostrůvky … a především (následuje skok) – můžete se tady koupat v minerálním bahně. A to je hodně dobrý. Strávili jsme tam skoro celý víkend. Vlastně se nic neděje: sprcha; kamenná vana - do který napustí teplý bahno; sprcha; kamenná vana - do který napustí horkou vodu; sprcha; bazén s teplou vodou – nic extra, ale přitom je to moc příjemný. Jestli se tam na můj popud vydáte – místo koupání/serfování/potápění/něčeho a budete nespokojení… tak se omlouvám.
Jeďte sem „spacím“ autobusem (je to levnější a nakonec i pohodlnější než vlakem … teda jestli snesete pomyšlení na neekologičnost svýho jednání :)).

Ten popis je trochu nudnej, co? Může to pramenit z toho, že ty místa jsou prostě takový, ale spíš jsem takovej já (tj. především línej to víc rozvádět; nakročenej k pražskýmu Jižáku). Kdo ví … Go figure.

Za celou dobu se mi nestalo, že bych jel někam, kde by mě to štvalo, připadal bych si tam vyloženě nedobře (povětšinou pravej opak). Vietnam je tak bezpečná (a krásná) země, jak bezpečnou (a krásnou) si jí uděláte – lidi mi vyčítali, že spoustu věcí zveličuju – včetně sebe; že se dělám větším než jsem (tj. větším než jsou oni). No, ona je to možná pravda (hmm dvojsmysl:) ) Ne, soráč. Snad chápete. Já už budu hodnej.
Mám za sebou cestu zpátky - prostorem a pocitově i časem. Sedím na Chodově, slyším dálnici, je tu zima, na ulicích prázdno ...
 Z toho mrazí (taky dvojsmysl).

Jinak na letišti se mi nadouvaly slzy, Kim stála opodál, koukala na mě a celý to bylo takový, no takový, prostě, jakože ... no. A pak mi borec z celní správy oznámil, že mám neplatný vízum :) Což byla, jak se po mojí inspekci nevěřícíma očima ukázalo, pravda. Snažil se ze mě vymámit nějaký peníze, k jeho smůle jsem už žádný neměl ("Pardon, ale můžu Vám dát akorát tři pětky."). Někoho tak zklamanýho jsem už dlouho neviděl.
Vtipný i děsivý.

Domů jsem chtěl jet jinak, ale nešlo to. Tak se tam (doufám) "jinak" v létě vrátím.
Jo. 

Fotky: