V posledních týdnech jsme s Kim objížděli města na
pobřeží – od Vung Tau k Nha Trangu.
Vung Tau – podivný místo kousek od Saigonu, dostanete se tam
lodí, autobusem nebo jak chcete – třeba já bych rád roztáhnul
křídla a letěl :) (loď i bus ~2h, bus mnohem levnější).
Fouká tam vítr, na kopci stojí socha Ježíše a kousek od pobřeží
kotví ropný plošiny (v posledním světle je to dost emotivní;
fotky nemám, radši jsem na to zíral). Jestli se vám naskytne příležitost, jeďte na motorce podél pobřeží - na sever, užijte klidu … (Teď, když jsem se vrátil domů, tak mi "užijte klidu", na až příliš tichým a prázdným sídlišti, zní absurdně. Měl jsem nejspíš na mysli trochu jiný klid).
Phan Rang – jel jsem tam (zase) za kamarádem, ale z mnoha důvodů
to nevyšlo tak, jak jsem si to představoval. Je tam hezká, dlouhá
pláž ve tvaru půlměsíce a bohužel trochu špinavější moře
(jak kdy … ono je tady to moře dost špinavý všude – odpadky a
tak). Na severním konci pláže začíná zátoka, podél které
stojí domy rybářů, kotví tam plno bárek a vůbec to má dobrou
atmosféru. Kolem kopečky a velké žulové balvany, vítr. Čamské
věže, pár pagod a etnické menšiny v okolních vesnicích.
Hezké centrum s živou tržnicí; na rozdíl od Vung Tau a Nha
Trangu, tohle město ještě pořád není moc turistický (to nebude
trvat dlouho – investuje se tu hodně), takže je tu taky relativně
levno.
Pár desítek kilometrů podél pobřeží (na sever) leží Vinh Hy. Pojedete pořád rovně a nemůžete to minout (končí tam cesta). Maličké rybářské městečko na území národního parku, přátelští lidé a klid, že se vám bude chtít zarůst do země, roztáhnout větve k nebi a jenom tak být (ehm ... taky se může stát, že umřete nudou :))
Sem bych se rád vrátil.
Pár desítek kilometrů podél pobřeží (na sever) leží Vinh Hy. Pojedete pořád rovně a nemůžete to minout (končí tam cesta). Maličké rybářské městečko na území národního parku, přátelští lidé a klid, že se vám bude chtít zarůst do země, roztáhnout větve k nebi a jenom tak být (ehm ... taky se může stát, že umřete nudou :))
Sem bych se rád vrátil.
Nha Trang – Asi nejslavnější "plážový" město na pobřeží. Umělý a
drahý – ale nenechte se zmást – je to tam hezký. Určitě
stojí za návštěvu – ani ne tak kvůli plážím (nojó, já vím
– kvůli tomu se jezdí k moři, ale …), jako kvůli krajině:
výhledu na moře, kopečky ve vnitrozemí a zas na moře posetý
ostrůvky … a především (následuje skok) – můžete se tady koupat v minerálním
bahně. A to je hodně dobrý. Strávili jsme tam skoro celý víkend.
Vlastně se nic neděje: sprcha; kamenná vana - do který napustí
teplý bahno; sprcha; kamenná vana - do který napustí horkou vodu;
sprcha; bazén s teplou vodou – nic extra, ale přitom je to moc
příjemný. Jestli se tam na můj popud vydáte – místo
koupání/serfování/potápění/něčeho a budete nespokojení… tak
se omlouvám.
Jeďte sem „spacím“ autobusem (je to levnější a nakonec i
pohodlnější než vlakem … teda jestli snesete pomyšlení na
neekologičnost svýho jednání :)).
Ten popis je trochu nudnej, co? Může to pramenit z toho, že ty místa jsou prostě takový, ale spíš jsem takovej já (tj. především línej to víc rozvádět; nakročenej k pražskýmu Jižáku). Kdo ví … Go figure.
Ten popis je trochu nudnej, co? Může to pramenit z toho, že ty místa jsou prostě takový, ale spíš jsem takovej já (tj. především línej to víc rozvádět; nakročenej k pražskýmu Jižáku). Kdo ví … Go figure.
Za celou dobu se mi nestalo, že bych jel někam, kde by mě to
štvalo, připadal bych si tam vyloženě nedobře (povětšinou
pravej opak). Vietnam je tak bezpečná (a krásná) země, jak
bezpečnou (a krásnou) si jí uděláte – lidi mi vyčítali, že
spoustu věcí zveličuju – včetně sebe; že se dělám větším
než jsem (tj. větším než jsou oni). No, ona je to možná
pravda (hmm dvojsmysl:) ) Ne, soráč. Snad chápete. Já už budu hodnej.
Mám za sebou cestu zpátky - prostorem a pocitově i časem. Sedím na Chodově, slyším dálnici, je tu zima, na ulicích prázdno ...
Z toho mrazí (taky dvojsmysl).
Jinak na letišti se mi nadouvaly slzy, Kim stála opodál, koukala na mě a celý to bylo takový, no takový, prostě, jakože ... no. A pak mi borec z celní správy oznámil, že mám neplatný vízum :) Což byla, jak se po mojí inspekci nevěřícíma očima ukázalo, pravda. Snažil se ze mě vymámit nějaký peníze, k jeho smůle jsem už žádný neměl ("Pardon, ale můžu Vám dát akorát tři pětky."). Někoho tak zklamanýho jsem už dlouho neviděl.
Vtipný i děsivý.
Domů jsem chtěl jet jinak, ale nešlo to. Tak se tam (doufám) "jinak" v létě vrátím.
Jo.
Fotky: