No nic ... tak nebudem jíst, tím bysme jenom ztráceli čas (Kim).
Chtěli jsme jet do Phnom Penh autobusem, tam koupit motorku a dál pokračovat na ní. Ukázalo se to jako hloupost, když to celé můžeme absolvovat na stroji, kterej patří známému Kim. Takže dva lidi, kteří nemají řidičák, jedou na motorce, která je někoho třetího.
Na hranicích si nejdřív chytře (haha) vyřídím vízum a až pak se zabývám tím, jakže se to má s tou motorkou ... tak dlouho celník něco Kim vykládá, že se musím začít smát. Tak se chlapík obrátí na mě a přejde z vietnamštiny do angličtiny. Netuší ovšem, že mu celou dobu rozumím ... a proto mi bez okolků vykládá něco jiného. Jistě chápeš, že jeho promluva tím poněkud pozbývá důveryhodnosti.
Takže sednout na motorku a vrátit se o kousek zpátky (naposled požádat o kouzelný papír, naposled uslyšet ne). Vrátit se o kousek zpátky, jako když natahuješ prak a pak projet přímo před celníkama - obličej levopravě zkřivenej - vpravo pokerface pro uniformy a vlevo "kurvatosmenatovyzráli" úsměv.
Tři kilometry a už nás zase mají. Zastavit. Vaše motorka není v pořádku. Máte jenom jedno zpětné zrcátko. Tohle je ale Kambodža. Nepotřebuješ helmu. Dvě zpětný zrcátka jsou ale základ. A tak dál a tak dokola ... ano ano ano, postaráme se o to v Phnom Penh, máme tam kamarády, pomůžou nám, ano ano ano. Uf.
Kamarádi jsou poněkud nesví - když na nás 10 hodin čekají a netuší, co se děje. Ano, nedorozumění, těch se událo tolik.
Guest house na předměstí, be careful. Noc - pro mě horečka, pro Kim bolavý břicho, parádní. Další den setkání s klukama, jízda městem, pokuta za chybějící zrcátko (ááá!), nákup zrcátek, prohlídka města. Dokonce i nějaké jídlo bylo (už jsem nedoufal). Noc - pro mě horečka, pro Kim bolavý břicho. Setkání s klukama, výměna oleje v motorce, prohlídka města, prohlídka nemocnice
(Kim už prostě nemůže). Odběr krve. Typhoid fever (Jo ahá, to je tyfus!?). Pytel léků. Trapná normální horečka pro mě. Po dvou hodinách na kapačce, šesti injekcích a první várce léků je Kim mnohem líp. Trpím. Večer s klukama. Noc - pro mě horečka. Další den ve městě ... je tak příjemný nebýt tu sám. Večer loučení, horečka pro mě.
Ráno na motorku a v doprovodu Noba na hranice města. Odsud 2 hodiny rovně, doleva a do omrzení pořád rovně ...
Phnom Penh může být fajn a nemusí, budu si napořád pamatovat ten první večer. Stojíme někde na rohu pod mostem, kupujem místní simkartu, telefonujem, čekáme na Sitha. Bylo jen krůček k tomu, aby tohle celý bylo hodně cizí a nehezký. A najednou je tam, usmívá se, nenadává, jdeme jíst, povídáme si. Phnom Penh pro nás byl takovej jakej byl hlavně skrz kamarády. Je tam palác, je tam nábřeží, je tam jídlo, jsou tam kluby, prodávají se tam drogy, lidi jezdí na motorkách podezřele pomalu a chodí brzo spát. To všechno by zůstalo stejný a přece bez kluků úplně jiný. Díky ...
Fotky: Phnom Penh
(12. - 16. 8. 2012)