Hội An je, nebýt duchů, úplně prázdný. Jedem do Huế. Na otočku, ráno tam a v noci zpátky. Kim tam má kamaráda (spolužáka), on se o nás postará, provede nás městem, bude na nás hodnej ... řídím, řídím, řídím ... a jsme před královským palácem a z mobilu se linou neartikulované zvuky, jazyk se dá jen tušit. Ráno se opil a teď nemůže nikam. Krása.
Do paláce tudy nesmíte! Je to jenom služební vchod! ... Tak jakoby do hospody, to je ok? Sázíme na lenost, jakoby do hospody, pár delších kroků, nezastavuj, plynule přelezem bránu ... a zatím lidi a motorky prouděj služebním vchodem. Nasrat, jo nasrat.
Královský palác je špatný vtip. Naštěstí je státní svátek a můžeme dovnitř zdarma. Shluk nehezkých (nevkusně, smutně rekonstruovaných budov), všemožná omezení.
Dík tomu, že jsme do paláce vlezli přes plot u zadního vchodu se do hlavní budovy dostaneme taky zadním vchodem. Nevíme, že to je ono. Jsou tam 3D telky od Samsungu, product placement. Nedokážu pochopit, jak někdo s hrdostí a vědomím hodnoty toho místa mohl kývnout na umístění tohodle komerčního šmíru hned za královskej stolec!
Tlačím stolec a televize do hledáčku, jednou to zmáčknu, podruhý, není to vono, mažu. Teď! Ruka na rameni. Nech toho, žádný fotky. Ochranka pracuje dobře. Žádný fotky v paláci, Samsung bliká a stolec stojí, žádný fotky ...
Ve Vn je to s králem těžký. Totiž strejda Ho má mauzoleum, válka má muzeum, osvobození má taky muzeum, boj proti útlaku má památník, jinej boj má taky památník. A královskej palác je na seznamu UNESCO. Ten palác, to je čtverec obehnanej příkopem (voda, krokodýli, lekníny ... normálka, jako ve filmu), uvnitř hradeb jsou tři domky. V jednom je stolec a dvě televize, ve zbývajících se prodávají suvenýry. Žádné fotky, jen žádné fotky.
Strejda Ho zbavil zemi krále, ku prospěchu všech, prý. Král lidi akorát utlačoval a šel na ruku Frantíkům. Lidi neměli krále rádi, měli rádi strejdu Ho. Proto má strejda Ho mauzoleum, muzea a všecko ... a palác bez krále je na seznamu. Proč je na seznamu? Snad aby se vinou čisté lásky ke strejdovi Ho, snad aby se ten palác samou láskou Vn. lidu nerozpadnul. Ale vybírat vstupný (za nic) a buzerovat lidi, na to nezapomenou.