Majitel má na nose brýle slepené náplastí, na první pohled není zřejmé, zda ta náplast drží pohromadě brýle nebo nos. "Ten jeho obličej provokuje!" napadá mě.
... jdeme spát, ráno za klukama, motorka je opravená. Povídáme, Kim pro všechny vaří oběd, jíme, mejem nádobí. Kluci mezitím rozebírají, čistí, opravují, skládají jednu motorku za druhou. Tři u toho stojí a ten stroj jim pod rukama úplně ožívá - nejdřív tam je, pak mizí a nakonec se zase objevuje ... klobouk dolů. Řemeslný mistrovství v kůlně pod horama.
Vracíme se domů a musím příznat, že si nepamatuju, zda pak byly tři odpo nebo sedm večer, tj. zda se kola osudu pohly už ten den nebo až ten další ... zpětně se stavím za sedmou večerní a kola osudu až další den.
Ráno se stane polednem (jako už tradičně), rozhodujem se sednout na Nouvo, chvíli jet, otestovat pneumatiku, projít se lesem. Batoh - jídlo a pár drobností, zbytek na pokoji, to je jasný. Pneumatika drží a já řídím jakobych mavál cigaretou, vyprávím. Ne, fakt řízení cigáro úspěšně supluje, zrychluju, zpomaluju, rozkládám rukama - o politice, podnikatelských záměrech Vn v Lao, měkký moci a pravdě materiálního pokroku.
Do lesa projdeme 10 metrů a hotovo. Vole, to je džungle!? Sedíme u potoka, přijde mi to jako remíz někde doma.
Zpátky do města přes kaučukové plantáže. Kaučuk? Jasně! Les jako les. Zelená jako zelená. Nebo ne?
Bolaven plato a údolí Attapeu -> hranice s Vn ... za války tudy vedla HCM stezka a ač byl Lao mimo boje ... Am sem schodili obrovské množství bomb (jak konvenčních tak chemických) a právě tohle údolí bylo totálně odlesněno. No a s čím Vn nepřišel? Vyměnili povolení Lao vlády k výsadbě kaučukovníků za příslib stavby silnice, která propojí Lao a Vn. Tak se stalo. Silnice leží a kaučukovníky trčí k nebi tam, kde dřív byl les. Vn vysázeli spoustu kaučovníků i v Kmb (když už jsme u toho) ... vždycky je to něco za něco. Váš region je chubý, my dáme lidem práci, rekultivujeme zem, postavíme silnice, školy, nemocnice, ubytovny pro dělníky, budem vám dobře platit ... a není možný popřít, že se lidi mají líp. Není možný nic takovýho říct. Tam kde byly pláně je dneska kaučukovník (a řiká se tomu "opětovné zalesnění"). Lidi, který se živili pašováním/výrobou drog, transportem lidí, nelegálním lovem, zlodějinou ... ti všichni dneska dělají kolem plantáží ... a za drogama musejí jít dál do hor.
Tolik civilistů s automatickýma puškama, pistolema a dalšíma zbraněma jsem neviděl.
A je to pravda, lidi se mají líp ... a my už jsme skoro doma, na hotelu.
... jdeme spát, ráno za klukama, motorka je opravená. Povídáme, Kim pro všechny vaří oběd, jíme, mejem nádobí. Kluci mezitím rozebírají, čistí, opravují, skládají jednu motorku za druhou. Tři u toho stojí a ten stroj jim pod rukama úplně ožívá - nejdřív tam je, pak mizí a nakonec se zase objevuje ... klobouk dolů. Řemeslný mistrovství v kůlně pod horama.
Vracíme se domů a musím příznat, že si nepamatuju, zda pak byly tři odpo nebo sedm večer, tj. zda se kola osudu pohly už ten den nebo až ten další ... zpětně se stavím za sedmou večerní a kola osudu až další den.
Ráno se stane polednem (jako už tradičně), rozhodujem se sednout na Nouvo, chvíli jet, otestovat pneumatiku, projít se lesem. Batoh - jídlo a pár drobností, zbytek na pokoji, to je jasný. Pneumatika drží a já řídím jakobych mavál cigaretou, vyprávím. Ne, fakt řízení cigáro úspěšně supluje, zrychluju, zpomaluju, rozkládám rukama - o politice, podnikatelských záměrech Vn v Lao, měkký moci a pravdě materiálního pokroku.
Do lesa projdeme 10 metrů a hotovo. Vole, to je džungle!? Sedíme u potoka, přijde mi to jako remíz někde doma.
Zpátky do města přes kaučukové plantáže. Kaučuk? Jasně! Les jako les. Zelená jako zelená. Nebo ne?
Bolaven plato a údolí Attapeu -> hranice s Vn ... za války tudy vedla HCM stezka a ač byl Lao mimo boje ... Am sem schodili obrovské množství bomb (jak konvenčních tak chemických) a právě tohle údolí bylo totálně odlesněno. No a s čím Vn nepřišel? Vyměnili povolení Lao vlády k výsadbě kaučukovníků za příslib stavby silnice, která propojí Lao a Vn. Tak se stalo. Silnice leží a kaučukovníky trčí k nebi tam, kde dřív byl les. Vn vysázeli spoustu kaučovníků i v Kmb (když už jsme u toho) ... vždycky je to něco za něco. Váš region je chubý, my dáme lidem práci, rekultivujeme zem, postavíme silnice, školy, nemocnice, ubytovny pro dělníky, budem vám dobře platit ... a není možný popřít, že se lidi mají líp. Není možný nic takovýho říct. Tam kde byly pláně je dneska kaučukovník (a řiká se tomu "opětovné zalesnění"). Lidi, který se živili pašováním/výrobou drog, transportem lidí, nelegálním lovem, zlodějinou ... ti všichni dneska dělají kolem plantáží ... a za drogama musejí jít dál do hor.
Tolik civilistů s automatickýma puškama, pistolema a dalšíma zbraněma jsem neviděl.
A je to pravda, lidi se mají líp ... a my už jsme skoro doma, na hotelu.