Pakse

Hraniční přechod severní Kmb - jižní  Laos, hranice kudy provezeš cokoliv (když se to bude tvářit chytře/nebude to vidět). Snad tam ten přechod mají jen proto, aby mohli vybírat za víza, clo ... Jinak fakt nevím. Jediná zděná budova je brána, zbytek jsou maringotky (polepené plakáty - přehledy drog, postupů jejich likvidace, výroby). Závora, kterou si sám nadzvedneš ...
 Kim: "Vyměníme si peníze, ne?", "Ne, pohoda, zatím není třeba, v Laosu určitě berou dolary!" rozumuju.

Co budu vykládat, cestou potřebujeme natankovat, zastavíme u pumpy, necháme si tam nalít až po hrdlo, vytasíme dolary, holčíčka zakroutí hlavou a nám splihne. Kim to zachraňuje thajskou měnou (pár bankovek si nechala na památku).

Dělám, že tam nejsem.

Po levé straně největší vodopád jihovýhodní Asie (průtokem), masivní peřeje na Mekongu. Jsme tu ke konci období dešťů, tak je to podívaná, poslyšená. Fotky byly, nejsou.

Jsme už bez thaj peněz ( => bez benzínu), se štěstím dojedeme na páry až do Pakse. Tohle město je pro Kim jako dárek. Stejskalo se jí po Vietnamu ... a tady to opravdu je takovej malej Vietnam. Centrum města obývají Vietnamci (a bohatí Laosani), zbytek žije na předměstí. Spíme u Vn, jíme u Vn ... a konečně i pneumatiku zkoušíme opravit u Vn.

Pakse se stalo místem, kde jsme strávili celou věčnost. 

... Přálo nám štěstí a druhý den po příjezdu je hezky, objíždíme vodopády v okolí - hodně dobrý. Fotky byly, nejsou. Příroda je tady kouzelná! Po vodopádech přišlo na řadu Wat Phu: Kambodža style chrámový komplex na úbočí hory. Magický místo, hodně dobrý, hodně, hodně, hodně. Fotky byly, nejsou ...

Avšak! Jak si tak jedem Pakse - Wat Phu, začne pršet (normálka; a ty fotky, když přichází déšť!), trochu se změní cesta, jsou na ní hrubší kamínky, motorka se chová divně. Ještě chvilku jedem ... a potom co se cesta zase stane normální a motorka se přesto pořád chová divně, tak potom je jasný, že něco je špatně.

Půl vesnice se seběhne ke kůlně opraváře ... a sleduje nešťastníky se skůtrem na divných bezdušových pneumatikách. Tady konečně pochopím, proč měla Kim starosti. To zadní kolo bylo už asi desetkrát záplatovaný a jak jsme ty pneumatiky trochu sjeli, tak už se záplatám nechce být na svých místech, přestávají těsnit. Marnost. Plácáme roztavenou gumu na místa, kudy utíká vzduch. Soustředění, alchymie, vyplazenej jazyk jako když prvňáček píše. Zázračně na tom ujedem dalších sto kilometrů ... až zpětně mi dochází jaká to byla klika.

V Pakse to opraví, pohoda, jazz.

Jo, opraví to - vždy na dvě hodiny a pak zase prázdno ... den za dnem ... Jednou během těch dvou hodin odbočuju doleva, na červenou, do jednosměrky (do protisměru). Jak jsem se to naučil v Sgn. A hned je z toho tahanice s policií. Vůbec nemají smysl pro inovaci, dobrodružství! ...