12. 3. (???) 2013: Jsme druhým dnem zpátky v Kmb, Kampot. Jeli jsme do lesa k pagodě a píchli pneumatiku, chlap večer seděl na stole jako na zemi. Chtěli jsme odjet a tak nám prodala durian se slevou. K čínský přehradě se na motorce nesmí. Jíme pod mangovníkem, sedím v mraveništi. Mír.
Srozumitelněji.
Rozhodli jsme se jet z Vietnamu (přechod Ha Tien) podél pobřeží Kambodžou (Kampot, Sihanoukville) na hranice s Thajskem (Koh Kong). A pak přes hlavní město Kambodži (Phnom Penh) zase zpátky do Saigonu. Považuju to za parádní a jednoduše uskutečnitelnej výlet, kdy člověk pokryje velkou část Kambodži a tak akorát je to (na malým skůtru) pět jízdních dnů (celkem pod 1500km) plus tak dalších deset pobytovejch. Chtěli jsme to ještě protáhnout a vracet se kolem jezera přes Siem Riep (Angkor Wat, znova), ale na to už nezbyl čas.
Kampot doporučuju, Sihanoukville je slabší, Koh Kong je magickej a naprosto parádní.
Postupně.
Ve Vietnamu to přes prázdniny kolem Nového roku bylo napnutý. Všude těsno víc než obvykle. Můj bullshit alarm neustále řinčel. Přejeli jsme hranice a to uvolnění, panejo ... Kampot pro nás byl takovej klidnej přístav. Řeka pomalu teče, dobře tu vaří (happy pizza anyone?), levnej durian. Jestli se sem vydáte, tak je velká šance, že v guest house "Blissful" narazíte na zajímavou partu lidí. Je však potřeba filtrovat, co kdo říká. Většina bělochů, kteří tady dlouhodobě žijí se neumí v komunikaci s druhýma vyhnout střetu zájmů. Tváří se jako kamarádi a navrhují, kam jít, kde bydlet a co dělat ... a všecko se to točí kolem toho co oni sami (nebo jejich kamarádi) provozují.
Sihanoukville ... bavil mě večer ve městě, kdy pořád vypadával proud a všude hučely elektrocentrály. Jinak fakt nevím ... Nálada tam byla zajímavá, to jo. Město je ale hodně roztahaný a působí nefunkčně.
Koh Kong. Ze Sihanoukville po silnici jako zpátky do hlavního města a pak odbočit doleva. Tu odbočku jsme přejeli, zajeli si pomalu stovku navíc a díky tomu pak v lese před Koh Kong zmokli a zatměli ... plus tradičně trable se zadním kolem; docházející benzín; absence pláštěnky a proto neuvěřitelná absurdní zima, jakou jsem nezažil nikde jinde než (opakovaně) mokrej na motorce kousek od rovníku. Kolikrát jsme tohle s Kim probírali? Byli jsme připravený a stejně ... no aspoň se nám nic z toho nepříjemnýho nestalo poprvý.
Tahle část Kambodži je zajímavá tím lesem. Celý je to tady o lese. Všude je les. Podél silnice, podél řeky, podél mořského pobřeží, na horách ... místní klima je unikátní, prší tady celoročně (na jihu Vietnamu touhle dobou ani kapka). P a r á d a.
Taky tu jsou pláže, prázdný. Na rozdíl od Vietnamu (nemluvím o ostrovech) tady slunce do vody zapadá a ne z ní vychází ... no romantika, co budu povídat. Koh Kong je krásnej!
Phnom Penh. Hlavní město Kambodži, kamarádi se nám vzdálili. Nějak jsme to museli zvládnout sami. Večer cestou z centra zpátky na hotel jsme se opakovaně ztráceli a připravili si tak výbornou zkušenost s místníma.
Je po půlnoci a město ztichlo a my nešťastně jezdíme tam a zpátky a pak dokola, víme jenom to, že náš hotel je daleko z centra. Nakonec, že se teda zeptáme místních, problém je, že nevíme na co se ptát (jak se jmenuje hotel? ulice?). Sedím na motorce a mluvím k místním a oni pak mluví ke mně. Nedá se mluvit o konverzaci, nerozumíme si totiž vůbec nic. A přece to nakonec klapne a jedeme za místňákem a najednou jsme před hotelem. Výborný. Jak se na pumpě ptáme těsně předtím než se nás ujal náš zachránce, činnost personálu se zastaví, posílají lidi jinam a loví v několika smartphonech mapu ... dobrý dobrý dobrý to bylo.