Ke grafu si uděláme popisek "komunikace", "významy", "porozumění" ... dle vlastního výběru, co se komu bude zdát přesnější. Výborně, excelentní. Máme koláč a srpeček. Ale co to je? Jaká je symbolika?
Koláč je jakákoliv komunikační situace (zahrnuje i vnitřní hovory bez živýho protějšku, hovory vedený mezi mnou a prostředím, hovory beze slov). Jedná se o jakoukoli práci se smyslovými vjemy, pamětí, významy. Jedná se o souhrn všech situací, kdy se v aktérovi "něco" děje. Situace, kdy se nic neděje, naopak nastává jen v souladu s absolutnem. O tomhle může promluvit třeba váš local Buddha. V tuhle chvíli vidíme, že náš rudý koláč vypovídá mnohem více o výseči naších životů než o jednotlivých situacích. Je dokonce možné, že vypovídá o celých naších životech. A ta rudá barva značí všecko to, o čem můžeme, na co můžeme, co je dostupné, co je myslitelné. Žlutá je prázdná, bez obsahu, nedostupná a tragicky definující.
Prázdnota může být nepříjemná, může na nás působit tak, že v našich od začátku samozřejmě dokonalých a srozumitelných životech něco nehraje. Prázdnota, nedosažitelnost, "dalekost" si žádá řešení. Tvrdím, že tahle prázdnota se ze života (jak o něm běžně uvažujeme, jinými slovy jak ten život zabíjíme vnitřním hlukem) nemůže vytratit.
Zvykli jsme si ji plnit odkazy na něco jako je "kultura", "vzdělání" a třeba "náboženství". Zvykli jsme si v sobě každodenně živit iluzi o tom, že se naše porozumění zlepšuje, že rudá vítězí a žlutá mizí. To není pravda, co se děje je akorát to, že se kousky červené dočasně (prostřednictvím intelektuální gymnastiky) přebarví na žluto a následně (famfáry) zase vrátí do červena a my vyřešením problému, který byl uměle vytvořen pokročíme nikam. Koncentrace na složité problémy, které je možné rozpoznat a jsou navíc dostatečně složité, že člověka plně vytíží, úspěšně zabíjí povědomí o žlutém, vytváří hluk.
První část je za námi, teď už snad rozumíme tomu, proč nutně musí být "normální člověk" nešťastný, proč "život" musí stát za hovno a proč na trhu v Saigonu jako běloch prostě musím často platit víc než Vietnamec (o, anebo tohle z předchozího nevyplývá?). Neštěstí je v tom, že si every so often můžeme představovat žlutou jako červenou (tj. můžeme si představovat, že žluté v našich životech ubývá). Tohle je jádro každé formy "společenské krize".
Co je to ("naše") kultura? Dojem sounáležitosti, historického spříznění, jazykové blízkosti, vznikající na základě našeho společného červená-žlutá-červená přeblikávání na ploše rudé výseče, tj. v rámci diskursivně postižitelných témat.
Čím se vyznačují kultury, které nejsou "naše"? Blikají na stejném červeném poli, ale trochu jinde. To je všechno. Cultural studies in a nutshell.
Chtěl jsem pokračovat s příkladem, není místo, třeba příště.
Zajímavost: Jak se učím Vnsky, zapomínám všechny dva (hehe) další jazyky, kterýma jsem vládnul. Prosím buďte tolerantní k pravopisnejm násilnostem, slangu, divný stylistice. Předem děkuju za diskrétní (třeba emailové) upozornění na chyby.