úterý 12. března 2013

Svatá Trojice

Nejdřív zpátky, rok 2010 jak mu rozumí Vietnamsko-Anglický slovník:
hiện giờ - at the present time * Hiện giờ lực lượng xã hội chủ nghĩa đã trở thành một lực lượng có tính chất quyết định đói với việc phát triển của loài người - At the present time socialism has become a force decisive for the development of mankind.
Příklad krásnej, jako student Vnštiny se tetelím blahem.


Ðộc lập, tự do, hạnh phúc. Tyhle tři slavnostní slovíčka "nezávislost, svoboda, štěstí" jsou (s) "at the present time" na jedné lodi.

Nevím od kdy se na hlavičkové papíry státu píšou hesla, která by působila nemístně i jako obsah předvolební kampaně. Jsou všude. Jako co? Tapeta zakrývající skutečný "present time"?

Režim stojící na předpokladech okleštěné svobody, iluze. Nezávislost na Číně, koloniální Francii a spasitelích z USA & Co. Tahle nezávislost a svoboda (svoboda "od") je stále považována za důležitější než svoboda (pro) konání uvnitř země.

A teď co? Dopsal jsem to až po sem (se spoustou úprav), čtu po sobě poznámky, které jsem načmáral někdy na podzim minulý rok a je mi z toho nevolno.

Škrabopis dál vzletně zaznaménával idealismus mýho (naštěstí stále trvajícího) mládí. O tom jak není možný žít se zjevně umělým režimem, jak blablabla listuju až do jara a čtu:

Lesopark, chmýří na povrchu země. Skrz koruny stejně vzrostlých stromů koukám na nebe, jako z pod pergoly.
Města tady působí stejně (a doma je to jak?). Cosi na povrchu Země. Bez významu, stejně dobrý když jsou a možná lepší, když nejsou.
A v takových městech je všude rudo, plakáty, vlajky, nápisy a spousta lidí a motorek a to všechno před zraky strany, lidí v autech s modrou, popřípadě červenou značkou.
Město jakoby ani samo nebylo, za fábory, rudou reklamou, ulicemi ústícími na rudé náměstí se sochou. Město a lidi se ztrácí, nevěřím, že to je pravda, že je tohle možný dopustit.

A je to tak, že u nás je jenom víc barev?

Říkal jsem si: "K čemu je život, když ho nemůžeš žít?"
Chatrče podél říčního kanálu, spousta jich. Některé s vlajkou a jiné bez. Některé se Sv. obrázky, jiné bez nich. A shodou okolností to malé "s/bez" má často mnohem hlubší kořeny a určuje, kdo žije a kdo přežívá.
A pak co? K čemu je takovej život? Synonymum lži a přetvářky.
Ale přece
"Us and them / and after all we're only ordinary man"