Domečky, každej z nich osobitej, snad kýčovitě osobitej, ale žije se v nich. Domečky se rozestoupí před náměstíčkem, přístávací plochou taxíků a motorek; před klubem potřebuješ trochu místa.
Krémové barvy, minimalistický vchod zalitý mlhou. Uvnitř je plno - personál : klienti - 2 : 5. Perfektní technické vybavení, scénář párty, klasa. In fun we trust.
Země se otevřela zahraničnímu kapitálu. Obchod je obchod, pravdou ale zůstává, že o některých věcech se prostě nemluví, některý věci musejí zůstat nevyřčený - pokud chceš mít práci, která tě "pozvedne" k produktům eplu, autům a domu v centru města.
Takže všichni ti lidi v klubu musejí mlčet o zjevným, jenom tak si můžou dovolit flašku vodky za miliony dongů, jenom to jim umožní nakupovat v Diamondu/Vincomu.
Není na co to svést. Vn je zapojenej do "globálního kolotoče". Nemůžeš říct, že nevíš jak to je, že sis nemohl obstarat informace z druhé strany, že jsi něvěděl ... ledaže bys byl příliš zaměstnanej facebookem na to aby sis přečetl cizí noviny, pár článků na wikipedii, opoziční (pro-demokratický) blog. A dal tak svojí angličtině smysl nad rámec byznisu.
Není na co to svést, když lidi s jiným názorem jdou sedět. A všichni to vědí. Není na co to svést, když na hlavičkovejch papírech stojí "Độc lập, tự do, hạnh phúc". Kdo je nezávislý, čí je to svoboda, co je to za štěstí?