Co se říká, umí být pravda.
Všechno je jedním. Jako tón - jen v tichu - všechen život vibruje. A všechny cesty života stejné jsou. Všecky formy se točí od tvůrce k tvořenému a zas vstupují do ticha a tmy, které jediné jim dokážou vrátit život.
Potud je Boží lekce jasná.
Odtud už kroniku píše Prométheus. Sám možný z něčeho v Božském nic, žárem však tvrzen ne taven, otvírá oči a na špičce prstu natažené ruky přináší světlo a stín sám sebe nese na hrudi. Stín na něm ulpívá, memento o temnotě, která jediná nechá vyniknout světlu.
A přece druhou ruku postupně odsunul a už nestínila tvář. A také odvalil kámen od vstupu do podsvětí. A světlo poznání rozpouštělo vše, čím byl, vše jeho a vše skutečné tálo a mizelo pod zem a jako nicota otevřenými dveřmi zas proměněno vstupovalo do světa a halilo vše do svého temného roucha.
Z povrchu prostoupuje dál dovnitř i do volného prostoru, kde nachází nachází sebe, aniž by hledala; aby se postupně stala jedinou možností jak vnímat existující. Stejně jako obraz existuje jen na plátně (i pokud zůstane prázdné); nic může být něčím.
Vše nekonečně zamotaně končí.
Prométheus ví, že je. Ví, že ano, že život. Myslí si, že může vědět proč (sic?). A stane se mocným ve světě dnů, orla a bolesti. Kým je však za nocí, kdy srůstá?
Jednou skoro člověkem, jednou skoro Bohem. Někde mezi již napořád? Zříct se bytí, jak? Co jednou vrhalo stín ... nebude Bohem. Možná "s Bohem".
A já děkuju za přání.
A ptám se: pokud, co je, nemůže být Bohem, ale je možné jen na pozadí ničeho, znamená to nutně, že nic je Bohem? Když něco nemůže být ničím, ale z ničeho se rodí a zas do něj rozpouští, znamená to, že nic a něco jsou nutně diskrétní, bez spojení? A pokud ono spojení existuje ... znamená to nutně, že je a nemůže proto nebýt?
No? Je tolik odpovědí, ale žádná se nezastavila, aby odpověděla, jen dál běží a odpovídá.
Opatrně s těma drogama. Je to možná nejlepší co je (a odpověďi běží), ale přecejenom, pořád to je. Tak opatrně, pustit a nechat být co je a nebýt co není, i to všecko mezi co bylo a bude.
(A když všecko pustím, co zůstane? A jak se pustí ten, kdo pouští? A kam, když všecko už je puštěný? A kam je to puštěný, když to tam kam by mělo, už bylo taky puštěno?)
"To call for hands of above to lean on
Wouldn't be good enough for me, no"
http://www.youtube.com/watch?v=wcv3v6XfEvM
Dobrou noc,
ať srůstáme, nepokorní Prométheové.
Všechno je jedním. Jako tón - jen v tichu - všechen život vibruje. A všechny cesty života stejné jsou. Všecky formy se točí od tvůrce k tvořenému a zas vstupují do ticha a tmy, které jediné jim dokážou vrátit život.
Potud je Boží lekce jasná.
Odtud už kroniku píše Prométheus. Sám možný z něčeho v Božském nic, žárem však tvrzen ne taven, otvírá oči a na špičce prstu natažené ruky přináší světlo a stín sám sebe nese na hrudi. Stín na něm ulpívá, memento o temnotě, která jediná nechá vyniknout světlu.
A přece druhou ruku postupně odsunul a už nestínila tvář. A také odvalil kámen od vstupu do podsvětí. A světlo poznání rozpouštělo vše, čím byl, vše jeho a vše skutečné tálo a mizelo pod zem a jako nicota otevřenými dveřmi zas proměněno vstupovalo do světa a halilo vše do svého temného roucha.
Z povrchu prostoupuje dál dovnitř i do volného prostoru, kde nachází nachází sebe, aniž by hledala; aby se postupně stala jedinou možností jak vnímat existující. Stejně jako obraz existuje jen na plátně (i pokud zůstane prázdné); nic může být něčím.
Vše nekonečně zamotaně končí.
Prométheus ví, že je. Ví, že ano, že život. Myslí si, že může vědět proč (sic?). A stane se mocným ve světě dnů, orla a bolesti. Kým je však za nocí, kdy srůstá?
Jednou skoro člověkem, jednou skoro Bohem. Někde mezi již napořád? Zříct se bytí, jak? Co jednou vrhalo stín ... nebude Bohem. Možná "s Bohem".
A já děkuju za přání.
A ptám se: pokud, co je, nemůže být Bohem, ale je možné jen na pozadí ničeho, znamená to nutně, že nic je Bohem? Když něco nemůže být ničím, ale z ničeho se rodí a zas do něj rozpouští, znamená to, že nic a něco jsou nutně diskrétní, bez spojení? A pokud ono spojení existuje ... znamená to nutně, že je a nemůže proto nebýt?
No? Je tolik odpovědí, ale žádná se nezastavila, aby odpověděla, jen dál běží a odpovídá.
Opatrně s těma drogama. Je to možná nejlepší co je (a odpověďi běží), ale přecejenom, pořád to je. Tak opatrně, pustit a nechat být co je a nebýt co není, i to všecko mezi co bylo a bude.
(A když všecko pustím, co zůstane? A jak se pustí ten, kdo pouští? A kam, když všecko už je puštěný? A kam je to puštěný, když to tam kam by mělo, už bylo taky puštěno?)
"To call for hands of above to lean on
Wouldn't be good enough for me, no"
http://www.youtube.com/watch?v=wcv3v6XfEvM
Dobrou noc,
ať srůstáme, nepokorní Prométheové.