Čím déle se něčím zabývám, skutečně je to tak, tím menší je šance, že se doberu k něčemu zásadnímu. Však si stačí vzpomenout - všechny dobré nápady, všechna revoluční řešení - začínají nečekaným hnutím.
Potřebuji se vyrovnat se strachem z toho, že nemyšlení mi nějak ubližuje. Ha! Ale ono to tak přece je - vždyť jsem zabedněnej v představách o vlastní identitě a žiju skrze svoje vlastní představy o tom, kým jsem. Může ve mě být chvíli ticho a je to jako bych ani neexistoval a pak se něco stane, promíchá to matérii v mým nitru a kal ze dna se zvedne a hned jsem v tom zase já - se svojí agendou, minulostí, touhama a lpěním.
Je to jak návnada na dementa ve mě - stomilionkrát jsem se takhle znovu narodil - z klamu, z mylnýho přesvědčení o vlastní konceptuální existenci. To je reinkarnace. Wow!
únor 2016
únor 2016