Pochopil jsem, že stojím před úkolem. Opět.
únor 2016
Zadání je jednoduchý a provedení taky:
1) Navázat kontakt se skutečností.
2) Pěstovat duchapřítomnost.
Tak to je lehký přece. Ruce na klávesnici, nohy na zemi, zadek na židli, napětí podél páteře, trochu zvedlý ramena, tlak hrany stolu na předloktí, napětí kolem očí, teplo pod oblečením, chlad na odhalené kůži. Už mám hotovo. Splněno.
Jo, jenže tak to není.
A proč ne?
Protože nejde o to udělat to jednou. Jde o to pěstovat tuhle schopnost neustále.
A proč?
Protože jinak jsem v rozkladu - moje mysl je naprosto vyndaná.
A proč?
Protože je plná divností, které v nepozornosti kypí.
A proč?
Protože tak to asi už funguje - v okamžicích nepozornosti vyvstávají různé jevy a zdají se být mnou.
A proč?
To nejde, jak dlouho se budu sám sebe ptát? Moment. Sám sebe? Kdo vlastně odpovídá?
únor 2016