Potřeboval bych umřít, protože jedině tak jsem spokojenej a přitom vůbec nejsem. Zvláštní paradox, ne-li? Smí se tohle vůbec říkat?
Život, to je moc práce pro člověka, a proto pořád jenom umírá, je "na cestě". Všechno kolem je vzpomínkou na smrt. Strom, auto, pes, velbloud, závěsy, mobil, teta - je to jedno. Všechno je to stejný - v mojí mysli neexistuje nic jinýho než strach. Paradoxně je to ale strach ze života, z toho, že by všechny obtíže mohly být jenom v mojí hlavě.
únor 2015
Život, to je moc práce pro člověka, a proto pořád jenom umírá, je "na cestě". Všechno kolem je vzpomínkou na smrt. Strom, auto, pes, velbloud, závěsy, mobil, teta - je to jedno. Všechno je to stejný - v mojí mysli neexistuje nic jinýho než strach. Paradoxně je to ale strach ze života, z toho, že by všechny obtíže mohly být jenom v mojí hlavě.
únor 2015