Kolikrát jsem si říkal: "Super, je konec, hotovo, šlus," a nikdy to tak nebylo.
Co je horší než nevědomý čekání?
A co je děsivější než vědomý ne-čekání - v okamžiku, kterej mu těsně předchází?
Je mi to volný. Vím, že čekám, nevím ale na co a tak můžu sedět a čekat a cokoli přijde je očekávaný.
Anebo to už není čekání?
Co je horší než nevědomý čekání?
A co je děsivější než vědomý ne-čekání - v okamžiku, kterej mu těsně předchází?
Je mi to volný. Vím, že čekám, nevím ale na co a tak můžu sedět a čekat a cokoli přijde je očekávaný.
Anebo to už není čekání?