"Ze Saigonu? Hmm, byl jsem tam v těch zlých časech. Chápeš, co tím myslím ..."
Potkali jsme se v Kambodži v jednom městečku na hranicích s Thajskem. Dole bylo moře a nahoře les. Podivný místo, kde se doba sotva stačila nadechnout do oranžovýho hotelu a krámku s mobilama. Bylo mi, jako bych stál nad hrobem celýho národa.
On seděl u stolu se svými šedesáti lety, francouzskými přáteli, pivem a knížkou. Mluvil anglicky na khmerskou ženu, ta se točila kolem kuchyně. Roky spolu žili a teď otevřeli restauraci, ona vařila, on zajišťoval zbytek. Nesezdaní odpadlíci. Pamatuju si jejich hádky, jak ji pak Kim utěšovala a já zas rozmlouval s ním.
Hádali se, protože on byl nemocný, věděl o tom, ale nechtěl to řešit.
O několik dnů později ale odjel za doktorem do hlavního města. Doktor mu řekl: "Ještě jedno pivo a umřeš." A on šel za kamarádama do hospody a umřel tam.
Potkali jsme se v Kambodži v jednom městečku na hranicích s Thajskem. Dole bylo moře a nahoře les. Podivný místo, kde se doba sotva stačila nadechnout do oranžovýho hotelu a krámku s mobilama. Bylo mi, jako bych stál nad hrobem celýho národa.
On seděl u stolu se svými šedesáti lety, francouzskými přáteli, pivem a knížkou. Mluvil anglicky na khmerskou ženu, ta se točila kolem kuchyně. Roky spolu žili a teď otevřeli restauraci, ona vařila, on zajišťoval zbytek. Nesezdaní odpadlíci. Pamatuju si jejich hádky, jak ji pak Kim utěšovala a já zas rozmlouval s ním.
Hádali se, protože on byl nemocný, věděl o tom, ale nechtěl to řešit.
O několik dnů později ale odjel za doktorem do hlavního města. Doktor mu řekl: "Ještě jedno pivo a umřeš." A on šel za kamarádama do hospody a umřel tam.