Vietnam National University, University of Social Sciences and Humanities, Ho Chi Minh City.
Takhle tomu říkají. V praxi je to velký barák v centru města a kolem něj několik starších budov. Všechno jsou to větší domy. Jídelna, parkovací místa pro motorky, filtr na vodu, zóna s wi-fi. Pohoda, přijde mi to podobný jako u nás.
Asi není tolik způsobů, jak jinak to dělat. Starší učebny jsou … jednoduše starší a zbytek je podobný akorát novější (při vzpomínce na Jinonickou 2017 … no je to tu dobrý).Přijeli jsme sem studovat, že? Jak se to vezme. Jsem tady kvůli tomu, abych tady jednoduše byl. Pohnu s diplomkou, dobrý. Holky to mají trochu jinak, ale mluvit za ně nebudu.
Dang Thi Tu nás postavila před hotovou věc – budeme chodit na kurzy Vietnamštiny. Díky menšímu nedorozumění jsem nabyl dojmu, že se budeme učit Vietnamsky kopec hodin každý všední den a „zabijeme“ tím celý pobyt. Dang mě vedla areálem k místnímu sídlu sociologů a cestou jsme několikrát zastavili a dohadovali se o tom, co tady dělám a jak si to představuju. Nakonec se to vyjasnilo – Kurzy jsou na dvě hodinky v přátelském čase (já od desíti do dvanácti, holky končí ve tři) a končí 16. prosince. A k sociologům mě vede jenom proto, aby věděli, že tady něco budu dělat a možná po nich něco budu chtít. Žádný sociolog tam nebyl, všichni jsou pryč za bussinessem (sic!).
Chvíli to vypadalo hrozivě. Takhle je to paráda. Spojuje se příjemné s užitečným (příjemná je možnost být ve vnitřním městě – máme záminku, proč sem jezdit – a užitečná (a nakonec i příjemná) je samotná Vietnamština).
Gramaticky je to asi (na základě šesti vyučovacích hodin – umím počítat a podobný věci) jednodušší jazyk, ale co ztrácí na gramatice, to dohání svým zvukem (tonální jazyk). Něco bude na tom, že jazyk z části strukturuje lidskej náhled na svět, tvaruje vztah člověka k prostředí i jiným lidem. K tomuhle se ještě vrátím.
Jinak kurzy vedou lektoři, kteří mluví i anglicky (dobře). Na mojem kurzu nás je 11, jsou to různě staří lidé z Koreje, Japonska, Číny, Ameriky, Francie, Filipín, Itálie … Kurz vedou střídavě dva lektoři (u mě holka, kluk), jeden den ten a druhý onen. Je příjemné slyšet stejné věci od různých lidí.
Tohle jsem psal na lavičkách pod sloupy v přízemí hlavní budovy – wi-fi spot ve škole. Zeptal jsem se Jo-Jo (holka, studuje čtvrtým rokem anglistiku), jestli můžu jako student bez průkazu nahoru do nové budovy. Chtěl jsem se tam podívat a udělat pár fotek. Jasná věc, prý … vtipné je, že má za sebou čtyři roky na univerzitě a anglicky umí tak akorát. Je potřeba cvičit a cvičit ... kluci z pokoje (a vůbec všichni na kolejích, kdo nejsou z Vn) se naučili vietnamsky za pár měsíců - museli.
Zvednul jsem se a šel udělat pár fotek nahoru do horních pater školy ... abyste viděli jaký je rozdíl mezi starými budovami a tou novou.
Co se dělo? O tom příště.