Následující věty jsou stanoviskem ke kypící hysterii, která v současné době provází téma migrace a uprchlictví.
Předně je potřeba si ujasnit, jaká je naše výchozí pozice.
Žijeme tady a většina z nás nemá pádné důvody k emigraci. A kdyby snad někdo na emigraci pomýšlel, stejně je pravdou to, že tady pořád zůstává.
Migranti/migrantky jsou lidé. Ano, pro někoho to může být překvapení, ale jsou to lidé, v první řade a i v té poslední. Všechno ostatní označování je prostě označování, labeling. A vlastně i "člověk" je jenom label, protože kdo z nás je slovem?
Měli bychom tedy přestat označovat lidi nálepkami a uvědomit si, že i tito lidé mají/měli domov, který z různých důvodů (vždy vážných, protože vedou k rozhodnutí migrovat) opouští a dávají se na cestu.
Je potřeba si uvědomit, jaký je rozdíl mezi migrací a cestováním. Nechám tuto úvahu na čtenáři.
Migranti nepředstavují levnou pracovní sílu ani Islámský stát - jsou to prostě lidé, kteří se pohybují po Zemi.
Připadá mi, že tenhle rozměr současné situace je přehlížen ve prospěch populistického žvanění, probouzení latentních strachů, xenofobie a uzurpování moci.
Že je někdo z muslimské země není o nic větší problém než to, že je někdo z křesťanské země. Co je tedy tím problémem?
A priori neexistuje žádný problém! Na to ale nejsme připravení přistoupit, není to tak?
Raději budeme rozlišovat dobrý a špatný islám (nápověda: je jen jeden islám, to ostatní je nonsense), vhodné a nevhodné migranty, stavět zdi, zakazovat a přikazovat.
Je to daleko jednodušší než vidění, vnímání situací, lidí i věcí, tak jak jsou. Je daleko jednodušší a zdánlivě bezpečnější k situacím přistupovat skrze koncepty, představy a stereotypy, ale tím nám uniká to nejdůležitější. Skutečnost.
Bitva, kterou svádíme, zdánlivě jen na poli migrace, je v pravdě bitvou odvěkou. Zuří v člověku, v komunitách i v globální společnosti.
Je to bitva o svobodu, kdy buď vnímáme nebo někdo (ne)vnímá za nás, a pak nám říká, cože je to všechno uvnitř i vně nás.
Předně je potřeba si ujasnit, jaká je naše výchozí pozice.
Žijeme tady a většina z nás nemá pádné důvody k emigraci. A kdyby snad někdo na emigraci pomýšlel, stejně je pravdou to, že tady pořád zůstává.
Migranti/migrantky jsou lidé. Ano, pro někoho to může být překvapení, ale jsou to lidé, v první řade a i v té poslední. Všechno ostatní označování je prostě označování, labeling. A vlastně i "člověk" je jenom label, protože kdo z nás je slovem?
Měli bychom tedy přestat označovat lidi nálepkami a uvědomit si, že i tito lidé mají/měli domov, který z různých důvodů (vždy vážných, protože vedou k rozhodnutí migrovat) opouští a dávají se na cestu.
Je potřeba si uvědomit, jaký je rozdíl mezi migrací a cestováním. Nechám tuto úvahu na čtenáři.
Migranti nepředstavují levnou pracovní sílu ani Islámský stát - jsou to prostě lidé, kteří se pohybují po Zemi.
Připadá mi, že tenhle rozměr současné situace je přehlížen ve prospěch populistického žvanění, probouzení latentních strachů, xenofobie a uzurpování moci.
Že je někdo z muslimské země není o nic větší problém než to, že je někdo z křesťanské země. Co je tedy tím problémem?
A priori neexistuje žádný problém! Na to ale nejsme připravení přistoupit, není to tak?
Raději budeme rozlišovat dobrý a špatný islám (nápověda: je jen jeden islám, to ostatní je nonsense), vhodné a nevhodné migranty, stavět zdi, zakazovat a přikazovat.
Je to daleko jednodušší než vidění, vnímání situací, lidí i věcí, tak jak jsou. Je daleko jednodušší a zdánlivě bezpečnější k situacím přistupovat skrze koncepty, představy a stereotypy, ale tím nám uniká to nejdůležitější. Skutečnost.
Bitva, kterou svádíme, zdánlivě jen na poli migrace, je v pravdě bitvou odvěkou. Zuří v člověku, v komunitách i v globální společnosti.
Je to bitva o svobodu, kdy buď vnímáme nebo někdo (ne)vnímá za nás, a pak nám říká, cože je to všechno uvnitř i vně nás.