Od soboty se událo minimum věcí, které by stály za zmínku.
Vietnamem se prohnala studená fronta. V Hue jsou z toho „ochlazení“ záplavy (nevím jestli zase nebo ještě). Umřelo tam dost lidí, ale tady se o tom moc nemluví.
Každopádně ochlazení je hlavní zpráva – přes poledne máme už jen 35° a je pod mrakem (předevčírem večer jsem tady prvně viděl hvězdy)
Pokračujem – v našem baráku na kolejích někdo vykradl další pokoj. Sekuriťáků všude plno, všechna okýnka na záchody jsou už zapečetěná (vzpomeňte akci se Sithem a jeho head-first průstupem okno → záchodová mísa). Čekáme, kdo bude další oběť.
Konečně jsem prošel celé bezprostřední okolí kolejí (v rádiusu ~2 km) a musím říct, že je to takový jiný Saigon. Když se ve škole zeptají, kde bydlíme a já řeknu Thú Duc district, tak to vždycky vzbudí reakci typu „hm, to je daleko, to je pro tvojí vietnamštinu dobrý – nikdo tam nemluví anglicky“. Je to předměstí, malé domečky, odpadky, odstavené náklaďáky s přívěsy, špinavé ulice, výpadovka k pobřeží a směrem ke komerčním (industriálním) suburbiím. Šlo by říct - docela hnusný místo. Kolem kolejí jsou porůznu rozestavěné (nedokončené) domy, mezi nimi nekompletní síť komunikací, cesty od nikud nikam. Samozřejmostí jsou slum-like shluky chýší, žebráci a další. Kluci z Laosu tu oblast označují jako „very dangerous“, je to možný, často mi to ale přijde spíš „very sad“. Protože tady už to není jako v rozvojových částech Světa/Vietnamu, kde lidé můžou nevědět, že je možné žít jinak. Tady vidí, jak to může vypadat - hned za rohem – BMW boháčů (zakoupená se stoprocentní daní "z luxusu") se prohání po rozsekané (a po okraj motorkami, kamiony a autobusy zaplněné) šestiproudé silnici.
Každý, s kým jsem mluvil, chce především vydělávat plno peněz – a cokoli, co k tomu vede je i „baví a chtějí to dělat“.
V neděli večer jsem měl konečně sraz s Nicolkou. Dobře strávený čas (jídlo, kecání a nakupování po Vietnamsku) – jen škoda, že ráno musela být v už v šest v práci, takže jsem na hotelu spal sám ;)
Každopádně potěší, když člověk jede na motorce s „domácím“ a ztratíte se a ani policajt neví, jak se dostanete tam, kam chcete. Asi je to město opravdu velký. Stejné je to i s taxikáři (na motorkách) – ti často také nevědí, kam jedou (ale budou se dušovat: "of course I know, trust me; yes, everything is fine …") a cestou se 4krát kolemjdou/jedoucích ptají a pak Vás stejně vyloží někde jinde …
Nic, zejtra jedeme na výlet (na celý víkend) - jestli přestane pršet.
Zatím.
Pár obrázků.