Z klidu se pojednou formuje rozpíjející se hřejivé chvění, oči se rozšiřují až k hranici pláče, který ale nepřichází, ač bych si ho přál.
A pojednou (co přichází?) touha být takhle poznaný - ve stavu úplné slabosti a křehkosti - jako bezvýznamná kapka na okraji listu, poslední z posledních. Ale kdo by to měl být, kdo mě takhle pozná?
Vždyť nic není vidět a i kdyby se mnou kdokoli byl, stejně by asi nic nepoznal.
A pod snášejícím se závojem sladký smutek odloučení a konejšivé sevření samoty a všechno se pomalu sklání a zavírá k zemi v pokloně před silou, která má snad tu moc splnit moje přání.
A ticho. Ó, ne, já nevím. Ale žádná taková tu není. A prázdno. Žádná taková tu není. Já nevím. Před kým nebo čím odevzdání?
---
Ještě zůstaň, ještě krátkou chvíli vydrž, tohle se mi líbí.
A pojednou (co přichází?) touha být takhle poznaný - ve stavu úplné slabosti a křehkosti - jako bezvýznamná kapka na okraji listu, poslední z posledních. Ale kdo by to měl být, kdo mě takhle pozná?
Vždyť nic není vidět a i kdyby se mnou kdokoli byl, stejně by asi nic nepoznal.
A pod snášejícím se závojem sladký smutek odloučení a konejšivé sevření samoty a všechno se pomalu sklání a zavírá k zemi v pokloně před silou, která má snad tu moc splnit moje přání.
A ticho. Ó, ne, já nevím. Ale žádná taková tu není. A prázdno. Žádná taková tu není. Já nevím. Před kým nebo čím odevzdání?
---
Ještě zůstaň, ještě krátkou chvíli vydrž, tohle se mi líbí.